Kamarád mi dal přečíst knížku. A je v ní tahle krásná věta:
...a já se ptám, jestli dnes šťastná není, a ona říká, že jo, ale zase tak nějak jinak, jen neví jak. Možná je to tím, že člověk ví, že je šťastný až večer, když se ohlédne, a málokdy ráno, a teď je teprve odpoledne.